Do Třebíče
za poznáním

Třebíčský benediktinský klášter byl založen moravskými údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským v roce 1101. V průběhu 13. století byly dřevěné budovy nahrazeny stavbami kamennými a objekt byl rovněž opevněn. I když se budovy třebíčského kláštera postupně změnily v sídlo světských vrchností (Pernštejnů, Osovských a nakonec Valdštejnů), zůstal zachován opatský kostel budovaný podle slohové kritiky v období let 1240 – 1255 (1260).

Impozantní stavba, která v sobě jedinečně spojuje románský architektonický záměr uskutečněný převážně gotickými uměleckými prostředky, tehdy představovala nejdelší kostel na Moravě a je dnes odborníky řazena ke skvostům středověkého stavitelství evropského významu. Nástěnné malby v opatské kapli patří k nejstarším dochovaným na našem území. Třebíčská bazilika obsahuje řadu stavebních prvků, které jsou v daném čase a prostoru výjimečné a jen těžko vysvětlitelné (mohutné arkády nesoucí nízkou galerii, gotická krypta, osmidílná klenba nad kněžištěm a mnišským chórem, výzdoba portálu). Klášterní budovy včetně opatského kostela byly vážně poškozeny za husitských válek, dílo zkázy pak dokonala uherská vojska Matyáše Korvína (1468). Nejnutnější opravy klášterních staveb provedl na přelomu 15. a 16. století Vilém z Pernštejna, ve druhé polovině 16. století byl třebíčský klášter přestavěn na renesanční zámek Osovskými z Doubravice. Jan Karel z Valdštejna dal oddělit presbytář baziliky od zbytku stavby a zřídil v něm kapli sv. Prokopa (1704). Roku 1724 se rozhodl Jan Josef z Valdštejna renovovat velmi vážně poškozenou budovu někdejšího opatského kostela. Provedením náročného úkolu pověřil jednoho z nejznamenitějších stavitelů v českých zemích a tvůrců barokní gotiky, Františka Maxmiliána Kaňku. Práce probíhaly v letech 1725 – 1733, kdy dostala bazilika barokní západní průčelí i novou klenbu. Roku 1862 byl objeven severní portál, který nechal hrabě Vincenc z Valdštejna obnovit na svůj náklad. Další významné úpravy baziliky proběhly pod dohledem architekta Kamila Hilbeta v letech 1924 – 1935, roku 1956 byla postavena zničená jižní kaple.

Roku 2003 byla bazilika sv. Prokopa pro svoji jedinečnou architektonickou hodnotu zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví.