Do Třebíče
za poznáním

Hrad Čalonice stál na skalnatém výběžku nad údolím řeky Jihlavy, které je dnes zatopeno Dalešickou vodní nádrží. Dochované zbytky hradiště napovídají, že hrad měl trojúhelníkový půdorys protáhlého tvaru ve směru od jihovýchodu k severozápadu. Vstup do hradiště byl chráněn mohutnou čelní hradbou, za níž stála hranolová věž. Její půdorysná stopa o rozměrech 10x8,5 m napovídá, že se jednalo o velmi rozsáhlou stavbu, která zřejmě sloužila k obytným účelům. V jihozápadní části hradiště stála na základně 4x4 m druhá menší věž. Plošina s hradem byla od okolí oddělena příkopem, z části zasekaným do skalního podloží o šířce 24 m a hloubce téměř 7,5 m. K hradu přináležela středověká osada Čalonice, která byla hospodářským zázemím hradních pánů, její zánik je kladen do poloviny 16. století. Hrad vlastnili páni z Čalonic, kteří byli odnoží rodu vladyků z Bukoviny. První písemné prameny dokládající existenci zdejšího sídla pocházejí teprve z 2. poloviny 14. století. V letech 1364-1374 panoval na hradě Sezema z Čalonic, po něm zdědil sídlo syn Ludvík a po jeho nečekané smrti v mladém věku připadlo panství spřízněnému rodu z Myslibořic. Posledním dědicem byl Jan z Myslibořic, jeho smrtí tato větev rodu vymřela. Čalonické zboží poté připadlo dalešickému konventu.