Do Třebíče
za poznáním

Nevýrazné zbytky zdiva Tasova či původně Tassenbergu, rodového hradu Tasovců, leží na zalesněném ostrohu nad řekou Oslavou severozápadně od Náměště. Místo je jistě zajímavé pro historiky a kastellology, majoritu řadových návštěvníků však zaujme méně. Lokalita je značně nepřehledná kvůli náletovým dřevinám a množství plevele.

Tasov je místem velmi starým a historicky významným: je totiž kolébkou bohatého moravského rodu Tasovců s křídlem ve znaku. Praotcem rodu byl zřejmě nějaký Tas, na nějž nám listiny památku nezachovaly; jméno Tas se však u mužských potomků rodu vyskytuje poměrně často. Prvním doloženým členem rodu je Záviš (1233), který patrně sídlil na dvorci ve vsi; tasovský hrad ještě tehdy asi nestál. Význam osady ve 13. století dokládá existence dvou románských kostelů v místě. Rod Tasovců byl již ve 13. století poměrně početný, jak o tom svědčí dochovaná jména jeho příslušníků. Co do postavení mezi nimi vyniká Znata (Vznata) z Tasova, důvěrník krále Přemysla Otakara II. a komisař při jeho mírových jednáních s králi Štěpánem V. (1271) a Rudolfem I. Habsburským (1277). Dost možná, že právě Znata byl zakladatelem tasovského hradu a pokud ne on, pak nejspíše Tas, který se ještě roku 1281 píše „z Tasova“, ale roku 1292 již „z Tassenbergu“. První přímá zmínka o hradu však pochází až z roku 1344. Pět let nato byl statek rozdělen mezi členy rodu a na novém dílu vznikla tvrz Hrádek. Hrad Tassenberg se spolu s částí rodového majetku dostal roku 1366 do rukou Jana z Meziříčí a z historických záznamů na téměř 200 let mizí. Objevuje se v nich znovu až roku 1551, avšak pod jménem Duby a výslovně označený jako pustý. Že musel být opuštěn již dávno před tímto datem dobře dokládá ta skutečnost, že v polovině 16. století se již zapomnělo i na jeho původní jméno.

Tasovský hrad stával na konci táhlé, nevýrazné ostrožny nad Radkovským mlýnem v záhybu řeky Oslavy, asi 1,5 km jihozápadně od Tasova. Na východní straně přeťal přístupovou cestu 19 m široký, částečně do skály vylámaný příkop. Před ním ještě patrně bývalo nějaké pomocné opevnění, jak naznačuje terénní útvar trojúhelníkového tvaru. Úzká ostrožna předurčila půdorys hradu, který má tvar téměř obdélníka se skoseným jižním nárožím. Nádvoří bylo šikmo předěleno na menší vstupní a větší zadní část, které spojovala branka. Objekt patrně neměl věž, avšak rekonstruovat rozsah a podobu jeho zástavby není bez podpovrchového archeologického průzkumu možné.