Do Třebíče
za poznáním

Přes své mírumilovné jméno byl hrad Holoubek obávaným loupežnickým sídlem. Jeho dochovaná zřícenina není velká, za návštěvu však stojí. Krásná přírodní scenérie byla bohužel do jisté míry znehodnocena vybudováním vodního díla Dalešice v sedmdesátých letech 20. století; pozitivem tohoto stavu snad může být možnost koupání přímo u hradu v horkých letních měsících. Návštěvu Holoubku doporučujeme zejména v kombinaci s jinými hrady Pojihlaví a Pooslaví.

Hrad Holoubek měl sice krátkou, ale pohnutou historii, která je v ostrém protikladu s jeho mírumilovným jménem. Založili jej páni ze Starče, jmenovitě snad jistý Konrád Payer. Ten postoupil Holoubek v roce 1353 svému bratru Bohušovi ze Starče - a to je také první písemná zpráva o hradu. Páni ze Starče drželi Holoubek do roku 1392, kdy jej Bohušův syn stejného jména prodal mincmistrovi Martinovi z Jemnice a Radotic. Ještě v témže roce se však hradu zmocnil Jindřich Zajímač z Jevišovic a proměnil jej v loupežnické sídlo; jeho nástupce na hradě Přech z Kojetic v této činnosti pokračoval. Martin z Jemnice se však s tímto stavem věcí smířit nehodlal a v roce 1406 pohnal ještě Jindřicha Zajímače a jeho společníka Jindřicha z Hradce k soudu. Ten sice rozhodl v Martinův prospěch, nicméně ani Jindřich Zajímač, ani Přech z Kojetic jeho rozhodnutí nerespektovali. A tak Martinovi nezbylo, než aby hrad v roce 1407 oblehl a dobyl. Přitom se však tak zadlužil, že mu nezbylo než postoupit věřiteli - Arnoštu Flaškovi z Rychmburka - postoupit hrad na umoření dluhu 3000 zlatých. Arnošt Flaška prodal zboží roku 1416 Bedřichovi z Říčan, ale hradu se zakrátko zmocnil Martinův synovec Linhart z Radotic. V průběhu husitských válek - od roku 1420 - seděl na Holoubku Beneš z Krhova, který hrad po roce 1434 přenechal Reinprechtovi z Ebersdorfu. Ten z něj opět učinil obávané loupežnické sídlo a proto roku 1440 rozhodl velkomezeříčský sněm o jeho zboření. Není pochyb o tom, že se tak skutečně stalo - roku 1447 se již uvádí jako pustý.

Poloha hradu Holoubku, stojícího na konci ostrožny nad údolím řeky Jihlavy, nebyla příliš výhodná. Je sice pravdou, že na třech stranách jej chránily skalnaté srázy, nicméně na přístupové jižní straně se nacházela plošina, která staveniště samotného hradu značně převyšovala. Za účelem snížení účinnosti případného útoku využili stavitelé hradu tuto plošinu ke zbudování dvora o čtverhranném půdorysu 58 × 55 m, opevněného valem a příkopem. I prostor v bezprostředním sousedství dvora byl opevněn a zřejmě sloužil jako předhradí před nástupem na most přes mohutný, 25 m široký příkop, vzniklý prohloubením původní přirozené rozsedliny. Hrad sám nebyl velký - měl tvar téměř pravidelného obdélníka o rozměrech zhruba 50 × 16 m. Vstup do něj vedl dvěma branami, které byly z levé strany chráněny mohutným kónickým bergfritem s průměrem 11,5 m v dolní části. Hrubost jeho zdiva činila téměř 4 m. Jedinou obytnou budovou na hradě byl dvouprostorový palác na nejchráněnější severní straně. Za zmínku stojí ještě známky fortifikace před opevněným dvorem na přístupové straně - podle M. Plačka sloužilo buď obléhatelům, anebo loupežné družině řízené majitelem hradu.